The study examined the differential item functioning (DIF) of 2018 Basic Education Certificate examination (BECE) in Mathematics tests of National Examination Council (NECO) and BECE of Akwa Ibom State government in Nigeria. The invariance in the tests with regards to sex was considered using Item Response Theory (IRT) approach. The study area was Akwa Ibom state of Nigeria having a student population of 58,281 for the examination. The sample was made of up 3810 students drawn through a multi-stage sampling approach. (...) The multidimensional IRT (MIRT) package implemented in R-programming language software was applied in analyzing the data. The findings reveal that BECE of NECO displayed 23(38.3%) DIF items while BECE of Akwa Ibom State had 37 (61.7%) DIF items in terms of sex. The findings also revealed that, in the two examinations, more items favoured the male candidates more than the female candidates in terms of performance. It was recommended that IRT model should be adopted by test developers to determine item parameters for selection of good items to ensure quality of items before administration. Test equating of students who write equivalent form examinations conducted by different examining bodies was also recommended for admission and placement of candidates to determine actual group differences in performance. The study posits that research on Differential Item Functioning is inconclusive, so should be encouraged. (shrink)

This chapter aims to lay out a map of the diverse epistemological perspectives within the Islamic theological tradition, in the conceptual framework of contemporary analytic philosophy of religion. In order achieve that goal, it aims to consider epistemological views in light of their historic context, while at the same time seeking to “translate” those broadly medieval perspectives into contemporary philosophical language. In doing so, the chapter offers a succinct overview of the main epistemic trends within the Islamic theological tradition concerning (...) religious epistemology. The chapter is divided into two main sections designated for discussions of differing accounts found in distinct trends of the tradition, namely the Rationalist and Traditionalist trends. The discussion concerning the Rationalist trend focuses on the philosophical-theologians of the dominant Mu’tazilite, Ash’arite, and Maturidite schools. The section on Islamic Traditionalism focuses on the Atharite scripturalism of Ibn Qudāma, and in particular the thought of Ibn Taymiyya. In order to map out these historic positions in light of contemporary religious epistemology, reference is made to a threefold typology of current views in the literature: (1) theistic evidentialism, (2) reformed epistemology, and (3) fideism. As such, the remainder of the chapter will attempt to outline the different approaches toward religious epistemology in the Islamic theological tradition with this threefold typology in mind. (shrink)

Ortaçağın dine yani kiliseye dayalı yaklaşımı pek çok alanda etkili olmuştur. Dinin bu yoğun etkisinden bilim de nasibini almıştır. O yıllarda yapılan bazı icad, keşif, kilise tarafından kabul edilmemiş hatta o keşfi yapan bilim adamı, dışlanarak cezalandırılmıştır. Başta dinin yoğun tesiri olmak üzere ekonomik ve kültürel nedenlerden dolayı felsefe de doğal olarak idealizmi benimsemek zorunda kalmıştır. On sekizinci yüzyılda başlayan Aydınlanma ile artık felsefe de akla ve bilime göre ilerlemeye başlamıştır. Onlar için felsefe artık tamamen metafizik üzerine kurulu değildir. Bu (...) dönem felsefecileri tamamen aklı, bilimi benimsemişlerdir. Fakat bu durum uzun sürmemiş, yirminci yüzyılda Kıta felsefesi adı altında yeniden metafiziğe dönüş başlamıştır. (shrink)

This chapter aims to draw on the critical threads of those vibrant theological conversations within the formative years of Islamic thought in considering the different theological models of the Divine within the broader Islamic tradition under the purview of classical theism as it is understood today in the contemporary philosophy of religion. In doing so, it makes reference to the major strands within the theological (‘ilm al- kalām & atharī scripturalism) and philosophical (falsafa) schools of the Islamic tradition. It aims (...) to consider how these different trends, schools, and thinkers construct a model of God in light of the classical and neo-classical theistic model of God. (shrink)

Enis Doko bu kitapta 1) ahlakın doğasından hareketle nesnel ahlaki olguların varlığına (ahlaki gerçekçilik), 2) ahlaki gerçekçilikten hareketle ahlaki olguların doğal olgular olamayacağına, 3) doğal olmayan ahlaki olguların varlığından hareketle de Tanrı'nın varlığına ulaşmaya çalışıyor. Göreceğimiz gibi bu üç adımın her biriyle ilgili ciddi sorunlar var.

Autogestão, autoempreendedorismo, infotrabalho, trabalho intermitente, criptomoeda, uberização, proletariado de serviços e servidão digital delineiam uma série de designações indicativas das mudanças das condições de (re)produção do Capital nas suas formas contemporâneas. Grandes corporações como Google, Facebook e Amazon participam desse processo tanto no eixo da infraestrutura econômica, quanto na produção discursiva que sustenta ideologicamente as relações de trabalho determinadas pelo Aparelho Digital. Essa pesquisa elege como material específico de análise uma sequência de cursos oferecidos pelo “YouTube Academy” para a criação, (...) gerenciamento e divulgação de uma empresa associada à plataforma de vídeos do YouTube. O objetivo é investigar os modos de imbricação e/ou separação entre o sujeito e a empresa. Para construir os procedimentos analíticos, delimitamos as seguintes perguntas: Como as formas imaginárias do sujeito (o “eu”, a identidade e a individualidade) estão relacionadas com a criação e o funcionamento de uma empresa no YouTube? Como o trabalho e as relações de trabalho são significados nessa discursividade? O olhar discursivo é ainda guiado por compreensões de pesquisas anteriores: o modo como o “eu” é discursivizado em produto, o funcionamento da “empresa de si” como modelo de identificação e a empresarialidade. As referências passam por Michel Pêcheux, Eni Orlandi, Suzy Lagazzi, Luciana Nogueira, Guilherme Adorno, Joel Bombardelli, Pierre Dardot, Christian Laval e Ricardo Antunes. O conceito de político, compreendido discursivamente como conflito e disputa pelos sentidos - e seus efeitos de deslocamento, assim como o apagamento do político do lugar que lhe seria próprio - e o conceito de exterioridade discursiva são mais enfaticamente mobilizados na pesquisa, além das discussões em torno do discurso neoliberal e da psicologização do sujeito pelos efeitos discursivos de liberdade e autonomia. Um trabalho de análise da constituição da discursividade que tem o “sentido (já) lá” como resultado do efeito de exterioridade. Esperamos mostrar, assim, como, nas condições de produção sócio-históricas de um “Imperialismo Digital”, uma mudança da “economia política do poder-dizer” afeta os modos de circulação não só dos discursos, mas do próprio Capital. (shrink)

Aktuelna pandemija virusa korona navela je mnoge pojedince da preispitaju usvojene obrasce ponašanja. Savremeni čovek, naviknut da najčešće odlučuje i dela u skladu sa sopstvenim interesima i željama, suočava se danas sa zahtevom da svoje postupke podredi opštem dobru. U doba pandemije kada svaki vid neopreznog i nesavesnog delanja može predstavljati opasnost kako po samog delatnika, tako i po njegove bližnje, postavlja se pitanje: kako treba postupati i u skladu sa kojim načelima? Odgovor na ovu važnu nedoumicu možemo pronaći ispitivanjem (...) etičke doktrine Imanuela Kanta. Jedna od glavnih odlika njegove etike jeste eksplicitna zabrana postavljanja pojedinca i njegovih ličnih težnji i ciljeva u prvi plan. Kantov vrhovni moralni princip nije utemeljen u čulima i iskustvu, nego u čovekovoj racionalnoj prirodi i njegovom umu, što mu daje opšte važenje. Ovaj princip važi jednako za sva racionalna bića. Cilj ovog teksta je da pokaže kako Kantov vrhovni moralni princip (izražen u formi kategoričkog imperativa) i čuveni test univerzalizacije mogu da nam posluže kao neka vrsta vodiča za ispravno postupanje. Videćemo da prilikom svakog odlučivanja moramo prvo da se zapitamo šta bi se desilo kada bismo svi postupili na određeni način, odnosno, da li možemo hteti da živimo u svetu koji bi u tom slučaju nastao. Ukoliko je odgovor potrvdan, onda je predloženi postupak moralno ispravan. (shrink)

Larry Laudan v článku z roku 1983 označil problém demarkace, tj. rozlišení „vědy" a „pseudovědy", za filosofický pseudoproblém, kterým není třeba se zabývat, a slova „vědecké" a „pseudovědecké" za prázdné pojmy, které můžeme z našeho slovníku zcela vyškrtnout. V předkládané studii zpochybňuji toto Laudanovo stanovisko a předkládám argumenty ve prospěch tvrzení, že 1) rozlišení vědy a pseudovědy představuje důležitý a aktuální problém, kterým je třeba se zabývat, a že 2) možný způsob řešení tohoto problému nabízejí současná sociální studia vědy. Jejich (...) východiskem je pojetí vědy jako „formy života" a pojetí demarkačního kritéria jako proměnlivého souboru charakteristik, který sice nelze jednoznačně definovat, ale přesto jej lze zkoumat, a to prostřednictvím sociologické analýzy vědecké praxe. Mým záměrem je na příkladu několika vzorových studií představit specifika sociologického přístupu z hlediska jeho metodologie i povahy nabízených řešení a zhodnotit jeho možnosti i omezení pro filosofii vědy. (shrink)

In this paper, I discuss in detail one of the first conclusions drawn by Aristotle in the ergonargument. The paper provides an in-depth approach to Nicomachean Ethics’ lines 1098a3-4, where one reads: “λείπεταιδὴπρακτικήτιςτοῦλόγονἔχοντος”. I divide the discussion into two parts. In the first part, I put under scrutiny how one should take the word “πρακτική” and argue that one should avoid taking this word as meaning “practical” in the passage. I will argue in favor of taking it as meaning “active”. (...) The exegetical inconvenience of taking “πρακτική” as meaning “practical” is the fact that it restricts the results achieved in the ergonargument by excluding the possibility of contemplation being considered a eudaimonlife. In the second part, I discuss the expression “λόγονἔχον” and provide some arguments to take it as preliminarily introducing the criterion of division of the virtues that will be spelled out in ENI.13 so that the λόγον-ἔχονpart of the soul here also makes reference to thevirtue of the non-rational part, i.e., virtue of character. I offer a deflationary view by showing that the moral psychology is developed in ENI.7 within the limits imposed by the ergonargument. (shrink)

Tato studie se zabývá dvěma spřízněnými jevy odehrávajícími se ve vědeckém prostředí. Jedná se o fenomén frustrace ve vědecké praxi a s ním spojenou touhu po rozpoznání vlastního výzkumu vědeckou komunitou a následně o otázku uznání od akademického společenství. Zmíněné fenomény jsou přitom úzce propojeny s ústředním tématem filosofie a sociologie vědy: kdo rozhoduje, co bude předmětem vědeckého bádání? Předkládaná studie nejprve představuje Mertonův mýtus o okamžitém rozpoznání vědeckého objevu a následně prostřednictvím exkurzu do oblasti ekonomie a na příkladech z (...) vědecké praxe poukazuje na jeho neplatnost. V závěru textu jsou společně s jejich dekonstrukcí navrhnuta možná řešení popsaných problémů. Text je také kritickým návratem ke dvěma studiím Josepha Agassiho, žáka Karla R. Poppera a tvrdošíjného zastánce kritického racionalismu, neboť právě Agassi ve svých dílech rozebírá dopady vědeckého vyloučení a neochoty naslouchat. (shrink)

Zájem současné sociologie a dalších společenských věd o výzkumy spokojenosti a štěstí zatemňuje skutečnost, že původně právě sociologie chtěla „štěstí" poskytovat a nahrazovat tak náboženské přístupy ke světu. Tento implicitně nábo- ženský charakter je patrný i v rané české sociologii v dílech prvních propagátorů sociologie, jako byl především Emanuel Makovička, a později u některých následovníků a epigonů T. G. Masaryka, v meziválečném období zejména u Ladislava Kunteho, R. I. Malého, Alexandra Sommera-Batěka, Jindřicha Fleischnera a Jana Duška. Z hlediska vývoje české (...) sociologie šlo o zcela okrajové postavy, ačkoli mnohé z nich vynikly v jiných oblastech, jako celek jsou nicméně vyjádřením jednoho z aspektů dobových teoretických úvah o společnosti, jejím uspořádání a vývoji, na který by nemělo být zapomínáno. Zatímco T. G. Masaryka a pozdější akademické sociology „omezoval" vědecký charakter jejich práce, a i pokud směřovali k sociálnímu reformismu, oddělovali jej od teoretické sociologie, „sociologie vedoucí ke štěstí" nalezla plné uplatnění ve vizích a ambiciózních projek- tech těchto amatérských takésociologů - třebaže skončily faktickými nezdary nebo ani nedošly praktického naplnění, ostatně stejně jako v případě jejich pravzoru, Comtova pozitivistického apoštolátu. (shrink)

Příspěvek se snaží ukázat, jaký dopad mělo poznávání přírody Nového světa na utváření specific- kých podob raně novověké vědecké kooperace a vědy obecně. Záměrem textu je prezentovat originální metody a formy vědění, které v souvislosti s kooperativním poznáváním Nového světa především ve Španělsku vznikaly a jež v soudobé Evropě neměly obdobu. Studie tak chce poukázat na význam, který mělo poznávání Nového světa Španěly v procesu tzv. vědecké revoluce, resp. proměny vědecké praxe i teoretických episte- mologických schémat.

Přehledová studie sleduje a analyzuje proměny pojmu sociální inovace. Na základě silné společenské poptávky se z původně dílčí, teoreticky nediskutované a nefixované kategorie stává kategorie obecná. Pokrývá širokou oblast nemateriálních inovací a zároveň se profiluje jako aktivita normativní a intencionální, zaměřená na obecně uznávané sociální cíle. Co do ideově-hodnotových orientací současných koncepcí sociálních inovací studie identifikuje kromě mainstreamu, který zůstává u otevřených hodnotových charakteristik, ještě směr emancipačně-mobilizační a sociálně-tržně odpovědný. V epistemologické rovině se teoretici sociálních inovací hlásí především k praktickému (...) experimentování, pragmatismu, teorii komplexnosti a principům transdisciplinarity. (shrink)

Em Na dança das imbricações ou uma coreografia materialista: o discurso nas fronteiras, presto minha homenagem à Suzy Lagazzi a partir de um gesto que me fez retornar a diferentes textos da homenageada. Nesse retorno, chamo atenção para o batimento entre o direito e a análise de diferentes materialidades significantes que permeia a obra de Lagazzi, e se detém no modo como o significante “imbricação” marca o percurso teórico analisado, de maneira especial no que concerne à “imbricação do político junto (...) ao jurídico”. Duas perguntas sustentam o empreendimento neste texto: como o significante "imbricação" materializa relações entre dois momentos de uma teoria? Que relações parafrásticas são possíveis entre essas repetições? Referências: Suzy Lagazzi; Louis Althusser; Michel Pêcheux, Eni Orlandi e Guilherme Adorno. (shrink)

Studie má za cíl představit strukturu Hayekova evolucionismu. Argumentace postupuje v několika krocích: Východiskem je historicko- systematická expozice způsobu, jakým evoluční teorie ovlivnila Hayekovu filosofii, především s ohledem na periodizaci vývoje jeho myšlení a systematické odlišení explanans a explanandum v rámci jeho teorie vědy. Dále je rozebírán způsob, jakým Hayek rozvíjí svoji metodologii vědy. V této souvislosti je argumentováno ve prospěch teze, že Hayekovo pojetí metodologického dualismu je důsledkem ovlivnění evoluční teorií. Zároveň je evoluční teorie představena jako nástroj vysvětlení, konkrétně (...) pak tzv. vysvětlení vzorce. Následně je představeno Hayekovo pojetí společnosti v kontextu kulturní evoluce. Společnost je interpretována jako řád jednání a je kladen důraz na Hayekovo vnímání společnosti jako řádu vyvíjejícího se společně s lidskou myslí. Na základě těchto předpokladů je v poslední části rozvinuto Hayekovo pojetí mysli. Toto pojetí vychází z konekcionistické pozice. Dále argumentuji proti tradičnímu pohledu na Hayekovu filosofii jako rozvíjení Kantovy filosofie. Závěr rekapituluje základní body Hayekova evolucionismu. (shrink)

Debata o tzv. „Novém Humovi“ byla v posledních desetiletích dominantním tématem humovské interpretace. James Hill ve svém příspěvku v tomto časopise podporuje hlavní požadavek „novohumovců“, který vymezuje Huma jako epistemologického skeptika a ontologického realistu. Vůči tomuto pojetí máme několik výhrad. Některé se týkají nejasností v definici realismu a celkově i smysluplnosti projektu „Nový Hume“. Některé se týkají konkrétních Hillových argumentů zaměřených na Humovy Dialogy a především jeho tvrzení, že v tomto díle lze nalézt další důkaz Humova realismu.

Článek ukazuje pohled na utváření novověké koncepce pokroku v dílech Bernarda Le Boviera de Fontenelle. Idea pokroku byla poprvé přesně zformulována právě ve Fontenellových pracích. Podnětem pro Fontenellovy úvahy byla intelektuální debata querelle des anciens et des modernes. Tato diskuze měla rozhodnout o nadřazenosti novověku nad antikou nebo naopak. Fontenelle se debaty účastnil a závěry, k nimž došel, dovršily jeho teorii pokroku, jíž se věnoval nejen téměř ve všech pracích, ale též ve chvalořečích.

Predmet istraživanja su izazovi nastavnika u radu sa učenicima iz osetljivih socijalnih grupa, tokom nastave u vanrednim okolnostima, uslovljenim pandemijom koronavirusa. U radu su prikazani rezultati kvalitativnog istraživanja, sprovedenog krajem 2021. godine, u okviru projekta Pravo na obrazovanje u periodu krize izazvane pandemijom virusa COVID-19 u Srbiji. U polustrukturisanim individualnim intervjuima učestvovalo je 50 nastavnika osnovnih, srednjih i škola za obrazovanje učenika sa smetnjama u razvoju i invaliditetom, iz 14 gradova u Srbiji. Tokom obrazovno-vaspitnog procesa sa učenicima iz osetljivih socijalnih (...) grupa, nastavnici su suočeni sa brojnim izazovima: digitalni jaz prvog i drugog nivoa, diskontinuitet u procesu obrazovanja, neodgovarajuća podrška u učenju od strane roditelja, nemotivisanost učenika za učenje, otežana komunikacija, teškoće u praćenju nastave, nemogućnost sprovođenja epidemioloških mera i individualnih tretmana itd. Sudeći na osnovu izazova nastavnika, učenici iz osetljivih grupa više su pogođeni obrazovnom krizom nego njihovi vršnjaci iz privilegovanih grupa. Neophodno je sprovođenje sistemskih mera podrške u cilju obezbeđivanja inkluzivnog pristupa obrazovanju. (shrink)

V besedilu, ki je posvečeno slovenskemu filozofu in logiku, univerzitetnemu profesorju in piscu znanstvenih del Andreju Uletu, izkazujem spoštovanje ob njegovem visokem jubileju in priznanje za njegov ogromni prispevek h komunikacijski skupnosti filozofov in znanstvenikov v evropskem okolju ter za uspešno dolgoletno sodelovanje pri razvoju filozofske in znanstvene misli v Bosni in Hercegovini. Na eni strani navajam ključna vprašanja sodobne filozofije in logike, sodobne družbe in tehnologije, ki so zaznamovala delo Andreja Uleta, po drugi pa v članek umeščam sekvence iz (...) filozofskega življenja v Bosni in Hercegovini, in sicer zaradi vpliva, ki ga je Andrej Ule kot človek in kot filozofski mislec, cenjen v širši regiji, imel oziroma ga še vedno ima. -/- . (shrink)

Predmet istraživanja su izazovi nastavnika u radu sa učenicima iz osetljivih socijalnih grupa, tokom nastave u vanrednim okolnostima, uslovljenim pandemijom koronavirusa. U radu su prikazani rezultati kvalitativnog istraživanja, sprovedenog krajem 2021. godine, u okviru projekta Pravo na obrazovanje u periodu krize izazvane pandemijom virusa COVID-19 u Srbiji. U polustrukturisanim individualnim intervjuima učestvovalo je 50 nastavnika osnovnih, srednjih i škola za obrazovanje učenika sa smetnjama u razvoju i invaliditetom, iz 14 gradova u Srbiji. Tokom obrazovno-vaspitnog procesa sa učenicima iz osetljivih socijalnih (...) grupa, nastavnici su suočeni sa brojnim izazovima: digitalni jaz prvog i drugog nivoa, diskontinuitet u procesu obrazovanja, neodgovarajuća podrška u učenju od strane roditelja, nemotivisanost učenika za učenje, otežana komunikacija, teškoće u praćenju nastave, nemogućnost sprovođenja epidemioloških mera i individualnih tretmana itd. Sudeći na osnovu izazova nastavnika, učenici iz osetljivih grupa više su pogođeni obrazovnom krizom nego njihovi vršnjaci iz privilegovanih grupa. Neophodno je sprovođenje sistemskih mera podrške u cilju obezbeđivanja inkluzivnog pristupa obrazovanju. (shrink)

Upon the relation between significant, subject and history, Materialistic Discourse Analysis –theoretical and methodological framework of the present research –confronts itself perennially with the analytical material in order to understand language in the movement of the social. The theory only takes place when it is in front of the analytical procedures of a specific object, which, in this investigation, it may be identified as: the discourses about the self in the authorial composition of vlogs, YouTube videos characterized as a language (...) ritual in which the subject, as he texts (himself) in digital space, affects the stabled relations of privacy, the other and the meanings of authorship. Besides the exponent authors of discourse studies –namely Michel Pêcheux and Eni Orlandi –, the research also consulted specific works about the imbrication of different significant materialities (Suzy Lagazzi), about the contemporary functioning of the digital (Solange Gallo and Cristiane Dias), about the law from a critical-Marxist perspective (Bernard Edelman, Márcio Naves and Celso Kashiura), in addition to a materialistic background supported by Louis Althusser. Aiming to analyze the discourse(s) about the 'self' in the authorial composition of vlogs, the proceduresare driven by the question Which interpretation gestures about the 'self' are mobilized in the confluence between the significant formulation in the digital space of the vlog reading and the subject that publicizes what is represented as particular? The analytical framework is built on the support of comprehending vlogs as a place of saying that runs in digital space and is crossed by tenuous frontiers as creating equivocal ties with the social in the imbrication of symbolical and political. Mediante a relação entre significante, sujeito e história, a Análise de Discurso Materialista, aporte teórico e metodológico da pesquisa proposta, confronta-se constantemente com o material analítico para compreender a linguagem no movimento do social. A teoria somente se realiza perante os procedimentos de análise de um objeto específico, que nesta investigação é delimitado como: os discursos sobre o eu na composição autoral dos vlogs, vídeos do YouTube caracterizados como ritual de linguagem em que o sujeito, ao (se) textualizar no espaço digital, mexe com as relações estabilizadas de privacidade, com o outro e com os sentidos de autoria. Além de estudos sobre o discurso, tendo Michel Pêcheux e Eni Orlandi como expoentes da área, a pesquisa recorreu aos trabalhos específicos sobre a imbricação de diferentes materialidades significantes (Suzy Lagazzi), sobre o funcionamento contemporâneo do digital (Solange Gallo e Cristiane Dias), sobre o direito a partir de umas perspectiva crítico-marxista (Bernard Edelman, Márcio Naves e Celso Kashiura), além de um embasamento materialista ancorado em Louis Althusser. Com o objetivo de analisar o(s) discurso(s) sobre o „eu‟ na composição autoral dos vlogs, os procedimentos se guiam pela pergunta Que gestos de interpretação sobre o „eu‟ são suscitados no encontro entre a formulação significante no espaço digital de leitura do vlog e o sujeito que publiciza o que é representado como particular? O dispositivo analítico construído tem como suporte a compreensão dos vlogs como um lugar de dizer funcionando no espaço digital e atravessado por fronteiras tênues na criação de laços equívocos com o social na imbricação do simbólico com o político. (shrink)